Nový Vetřelec v režii Ridleyho Scotta

Když se před pár týdny hovořilo o natáčení prequelu k Vetřelci, osobně jsem nevěřil, že spatří světlo světa, byť jej měl produkovat Ridley Scott. Nyní tomu už věřím, protože Scott má film i režírovat. Vetřelec 0,5 (tak se oficiálně nejmenuje, jde jen o kódové označení) se bude odehrávat před událostmi jedničky. Takže obchodní loď se vrací zpáky na Zemi, načež zachytí tísňový signál jiné lodi, spojí se s ní, nedá na varování šestého smyslu a stane se potravou pro novou generaci černých zabijáků. Uvidíme zda se podaří do snímku propašovat nějaký laciný happy end a nebo prostě na konci všichni umřou a budou v podobě vylíhlých vetřelců čekat na Ripleyovou. Každopádně režie Scotta slibuje mnohé, už jen proto, že by mohl dostat k dispozici slušný rozpočet a točit, nu to samozřejmě umí.

Hra inFAMOUS míří do kin

S počítačovými hrami na plátnech se asi roztrhl pytel, protože se chystá další úspěšný flák, sci-fi akce inFAMOUS, která vyšla na PS3. Hlavním hrdinou je Cole MacGrath, poslíček, který následkem nevysvětlené události získal nadpřirozené schopnosti manipulovat s elektřinou a jediným mesiášem, který může spasit, či zhubit Empire City, které se ocitlo ve fázi "postapokalyptický rozklad". Můžeme asi čekat, že filmový Cole bude hodný až to bude bolet, možná během filmu jednou sklouzne "k temné straně síly" a hlavně budeme zvědaví jaký scénář kdo vymyslí, protože tato atraktivní hra netrpěla příliš originálním příběhem.

Nemusíme asi čekat nic extra, protože Sheldon Turner má za sebou dementní Trestnou lavici (aneb jak jde pokazit druhý remake jednoduchého tématu, které baví samo) a podobně dementní Texaský masakr motorovou pilou: Počátek. Je hezké, že se pak rozplývá nad tím jak jej hra nadchnula, ale zatím má za sebou práci nepříliš náročnou a hlavně nepříliš kvalitní. Ale samozřejmě od scénáře po realizaci filmu je ještě dlouhá cesta a osobně tipuji, že inFAMOUS to nezvládne až do finiše.

Varské filmy v české distribuci

Teď nejde o snímky o nichž se ví od začátku, že jdou do kin (Antikrist, Wrestler) nebo už v nich rovnou jsou (Veřejní nepřátelé, Kdopak by se vlka bál). Teď jde o snímky, které na festivalu zaujaly a čeští distributoři si jich všimli.

Aerofilms jistě potěší fanoušky komedií zakoupím Černého dynamita. Magic Box získal práva na vynikající horor Mrtvý sníh jen není dosud jasné, zda nepůjde rovnou na DVD. Vynikající zprávou je, že do kin vyrazí Na chvíli svobodní pod hlavičkou AČFK. Tragikomedie vypráví o tom, že dostat se z Íránu de Evropy ještě nutně nemusí znamenat štěstí, i když se vám v rodné zemi nedařilo. Dalším severským příspěvkem je "antidepresivní off-road movie" Na sever (Aerofilms). Osobně mne potěšilo zařazení izraelsko-německého Okamžiku vzkříšení (Magic Box) - protože jsem jej neviděl. Český divák rozhodně ocení ruská Šakalí léta jménem Páskové, které má HCE. A nakonec Cinemart zakoupil komedii Whisky s vodkou a  hlavně vynikající (a podle diváckého hlasování vítěznou) komedii o izraelských sumistech Na velikosti záleží.

Trailer - Jánošík

Tak tohle by mohl být problém. Bratia Slováci se konečně dočkali další filmové adaptace osudů svého národního hrdiny... a i přes ambiciozní teaser z Jojky snímek vypadá příliš lacině. Jak scenáristicky, tak finančně. Samotný Jánošík pak kráčí ve šlépejích dnešní módy omlazování hrdinů (viz poslední televizní Robin Hood) Ve výsledku ono mlíčně skutečně nevypadá, že se před ním boude třást vrchnost celého okolí. A tak začínám mít nepříjemný pocit, že Jánošík nepřekročí hranice televizního looku a feelingu a já se budu muset zpětně omluvit výpravné Bathory. Na druhou stranu ale nejde film předem popravit na základě minutové upoutávky... jen je ttřeba být hodně opatrný.

Chystá se remake Excaliburu?

Scenárista Warren Ellis je jako tajemný hrad v Karpatech, alespoň co se týká jeho nového projektu který na svém blogu prezentuje. Půjde prý o další zpracování legendy o Artušovi, jejíž pracovní název je Excalibur, což podtrhl odkazem na wikipedický odkaz tohoto vynikajícího snímku. Ve své tajnosnubnosti Ellis dodal, že film píše pro producenty, kteří stáli za 300: Bitvou u Thermopyl. Doufejme, že to neznamená pokus o remake Boormanova snímku. Ten by byl odsouzen k nezdaru, buď by film vykrádal syrovou atmosféru fantaskní vize (a byl by zbytečný) a nebo by se pokusil o reimaginaci a pak by záleželo na dvou věcech. Buď by se držel ahistoričnosti a středověké stylizace Excaliburu a nebo by zkusil vše odznovu, což jej ovšem řadí mezi mnoho dalších pokusů vydojit tuto kravičku. Nechtělo by si to najít zase nějaké originální náměty? Artuš už má na plátně proježděnou cestičku ve všech možných stylizacích a hrdinů je ještě dost na zpracování... ač to také není originální.

Gears of War film

Dnes už to vypadá, že cestu megaúspěšného titulu z X360 do kin nic nezastaví. Gears of War jsou hrou ve svém jádru jednoduchou, ale pekelně atmosférickou a disponující atraktivní stylizací. Testosteroen nadopovaní chlapi ve futuristických zbrojích s futuristickými zbraněmi bojují (skoro) prohranou bitvu s nepřátelksou hordou. Režie filmové podoby byla svěřena Lenu Wisemanovi (čtvrtá Smrtonosná past), který vše zjevně dotlačí do finále. Nyní už se debatuje o obsazení hlavních rolí, které bude kruciální. Bohužel jako první byl zavrhnut Dwayne "The Rock" Johnson, jehož Wiseman odmítl s tím, že nechce následovat kroky Dooma. 

Potěšující je, že hlavní postava Marcuse Fenixe nebude svěřena kvůli muskulatuře herce. Wiseman chce mít nejdřív herce ajeho pak brutálním drilem dostat do potřebné formy. Děj nebude kopírovat hru, představí kupříkladu Emergence Day, po němž se brzy většina byvatel Sery setkala se svým stvořitelem. Vlastně jediná pravděpodobná role je Kate Beckinsale (manželka Wisemana) v epizodní roli manželky druhého hrdiny, Dominica Santiaga. Tak uvidíme. Klíčovým bude zvvládnout atmosféru hry, která dělá z běžné akce něco velmi, velmi zábavného. Wiseman by to mohl zvládnout.

Mimochodem chystá se další herní adaptace, tentokrát akční horor Dead Space.

Plakáty Solomon Kane

Když už nic jiného, tak alespoň tato další adaptace knih R.E.Howarda má pěkné plakáty. Jinak je vše ve hvězdách. James Purefoy není špatný herec (ani nijak výjimečný, ale jeho Markus Antonius ve skvělém Římu je nezapomenutelný), Michael J. Bassett natočil velmi dobrou Mrtvou hlídku a o námětu není třeba pochybovat. Příběhy Solomona Kanea, které Howard psal pro Weird Tales patří mezi to nejdrsnější co tento autor napsal a jsou výjimečné právě svým zasazením do epochy pro fantasy ne až tak typické. Kane je puritán, který opustí Anglii a likviduje různá potvorstva, kriminálnictva a bezbožná mážstva (od slova mág) po celém světě, přičemž prim hraje Afrika. Fantastika to není nijak rozjásaná, je notně temná, stejně jako hlavní hrdina a vším se táhne jako nit beznaděj a pocit, že vše špatně dopadne. Většinou totiž Kane přichází až s křížkem po funuse a zbývá mu jen hořká pomsta a konstatování, že  na světě je čím dál tím hůř.

Batman 3 bude... nebude... bude...

Začíná to být lehce trapný evergreen. Všichni se dohadují, zda se bude točit třetí díl restartovaného Batmana. Režisér Nolan se nevyjadřuje a vše nasvědčuje tomu, že až do dotečení svého dalšího filmu Inception se o tom nehodlá bavit. Christian Bale opakovaně pravil, že o ničem neví a o pokračování pochybuje. A nyní Gary Oldman na Comic Conu pravil "natáčet budeme v roce 2010, takže až za dva roy bude v kinech... ale ode mě to nemáte". Osobně tipuji, že jde o lehce zvrhlý a mile nestandardní smysl pro humor, ale...

Minirecenze: Che - druhý díl, DVD verze - 90%

(Mou recenzi první části si můžete přečíst zde)

Druhý díl, někde distribuovaný s podtitulem Guerilla je ještě divácky náročnější než první (Revoluce). Jasně demonstruje, že Che byl natočen jako jeden celek a tak i funguje. Mnozí si při sledování dvojky stěžují na nudu při sledování neúspěšného povstání v Bolivii. Jenže to působí právě v kontrastu s jásavým povstáním na Kubě. Bolivie je nedůvěřivá, tak kde Kubánci revolucionáře vítali, Bolivijci, zvláště několikrát zklamaní indiáni nereagují a naopak spíše pracují s režimními vojáky - prostě aby měli klid. Stereotyp a ztráta nadějí a elánu se velmi plasticky přenáší z plátna na diváka, což je úmorné, ale tím má být. Soderbergh opět nijak nezdůrazňuje jednotlivé dějové prvky, které by jiný režisér s tradičními klišé zvýrazňoval.

Jen tak mimochodem, syrově, informuje o participaci USA na změně taktiky, nikomu necpe přítomnost zahraničních revolucionářů, nezdůrazňuje silné rozdělení indiánských kmenů na území a přitom vytváří obraz zdevastované společnosti, která si jako lepší způsob života představí maximálně "delší provaz pro buvola". Nechápou v čem by mohlo být lépe celkově. Nutností v tomto přístupu je i neheroizace Guevarovy smrti. Je škoda, že finanční neúspěch zřejmě Soderbergha donutil pověsit režírování na hřebík, vždyť natočil jeden z nejpůsobivějších a nejosobitějších životopisných snímků vůbec.

Hodnocení filmů uplynulého týdne

Muži v říji - 80%
+ Sedláček umí překvapit, celé je to příjemně civilní a nenucené, dobrá česká komedie po dlouhé době
- pár momentů je lehce nadbytečných, Premiér až příliš naplňuje stereotypy o politicích, začínám být alergický na Lábuse

Operace Dunaj - 40%
+ nesnaží se o třeskutou taškařici, neobsahuje závažné režisérské přehmaty kromě toho, že...
- je to celé neuvěřitelně nudné! Vyextrahovaná, zhmotnělá, všeobjímající nuda. Menzel hraje svůj oblíbený, tedy nesnesitelný part myšlenkového revolucionáře, tuna nadbytečných postav a už jsem zmiňoval nudu?

Che (jako čtyřapůlhodinový celek) - 90%
+ tradičně vynikající Soderberghova režie, paradokumentární styl, teprve pohromadě vynikne specifičnost obou polovin
- pořád mi chybí některé části Guevarova života, jenže těžko se zlobit, když autorský úmysl byl od začátku proti tradiční biografické stavbě

Venkovský učitel (plním resty) - 80%
+ Liška konečně nehraje i(I)diota a ukazuje, že umí, výborná Bydžovská, Slámův smysl pro detail v jednotlivých scenických mikrokosmech
- vlastně nic nového, vcelku předvídatelné, možná až moc lidsky hřejivé, ale... zas si nemusím po všem pižlat žíly.

Zítra Lepší zítřek

Pokud jste jej nikdy neviděli, zítra na Nova Cinema, o půlnoci, máte možnost doplnit si vzdělání. Lepší zítřek, akční klasika Johna Woo, v níž si opět, nezapomenutelně vetkne párátko do úst Chow Yun-Fat. Co může být lepší? Jen Lepší zítřek 2!

Trailer - Alenka v říši divů

Alice in Wonderland  vypadá podle všeho zatraceně nadějně. Posuďte sami, režie - Tim Burton. Herci (část z nich jen v dabingu animovaných postav) - Johnny Depp, Alan Rickman, Helena Bonham Carter, Anne Hathaway, Stephen Fry, Christopher Lee. A trailer budí velké naděje, byť jde o klasickou Burtonovštinu (proto, že jde o klasickou burtonovštinu!). Už aby tu byl březen... či jiný měsíc dle uvážení našich distributorů.

(omluvte tu reklamu na začátku, youtube dosud nemá dostatečnou kvalitu, WP ano)

Reynolds chce hrát Deadpoola i Lanterna

Před časem jsem (a nejen já) řešil to, že pokud vezme Ryan Reynolds roli Green Lanterna, asi tím dá stopku Deadpoolovi (což by mne mrzelo, Deadpool je comicsová postava No.1). Nicméně Reylonds tyto dohady vyvrací. "Není žádné pravidlo, které by zakazovalo hrát dva comicsové hrdiny z dvou naprosto rozdílných sérií. Navíc, je tu tolik zajímavých comicsových hrdinů, rád bych si zahrál i další."

Což znamená, že Deadpool asi stále ještě nepadl, což je dobře. A také to, že Reynolds má šanci se vyšvihnout o další příčku výš. Rozhodně by si to zasloužil.

Plakáty (k filmu) Prince of Persia

Empire se pochlubil s dvěma plakáty chystaného Prince z Persie. Oba vypadají jako dostatečně sexy a Gemma Arterton vypadá až netypicky femme fatalovitě. V Gylenhaala můžeme už (alespoň co do vizuální stránky) věřit, jen nám zbývá čekat jak dopadne samotný film. 

Hobitín - film Hobit se pilně připravuje

Ačkoliv nad tvůrci visí hrozba právního střetu a zastavení natáčení, vše se vesele připravuje. Stroje právě zarovnávají lokaci, kde stával Hobitín, aby jej znovu filmaři mohli vytvořit. Na kopečku hobití nory jsou, dole ještě pracuje těžká technika.

Další info a fotky najdete TheOneRing

Sedáček vs. Hanzlík - Muži v říji

Robert Sedláček, autor vynikajících Pravidel lži opět překvapil. Od Mužů v říji, komedii o "soutěži ve vábení jelenů" nikdo nečekal mnoho a ona je to zábavná a příjemně civilní komedie. Naopak ale nezábavností a necivilností překvapila následná tisková konference. Mezi režisérem a legendou českého filmu Jaromírem Hanzlíkem asi vše přři natáčení neklapalo jak by mělo, což se promítlo i do kratší přestřelky mezi oběma umělci. Ne, že by po sobě vrhali mikrofony, ale Hanzlíkova opakovaná výtka k délce filmu (a nejspíše nejen tomu) zjevně Sedláčkovi po chuti nebyla (stavím se na stranu režiséra, 114 minut je překvapivě "tak akorát") a nálada v sále se pohybovala na bodu mrazu, protože režisér se moc pozitivně nedíval ani na přítomné novináře. Uznání zalouží Pavel Zedníček, který už profesně zažil leccos a dvakrát se mu povedlo praskání narážejících ker zažehnat sice jednodušším, ale v tu chvíli potřebným vtípkem. Více takových komedií, méně takových nálad na tiskovkách.

Tolkien jde Hobitovi po krku

Přesněji řečeno, Tolkienův syn jde po krku New Line Cinema a Warner Bros. Důvod? Rodina údajně nedostala požadovaný podíl z výdělku filmové trilogie, který podle nich nyní tvoří 220 milionů dolarů. Což je ovšem požadavek poněkud... absurdní. Soudní spor navíc sice už nějakou dobu trvá, nicméně aktivní začala být kauza až poté, co bylo oznámeno natáčení Hobita. NLC i WB se snaží o misoudní vyrovnání, což ale Tolkien vždy smete ze stolu. Sám se pak vyjádřil, že cíl je jasný, doufá, že zastaví natáčení Hobita. Což ovšem už zavání fanatismem, protože i když by fundamentální (čti mezi řádky - nesoudní) fanoušci filmy nejradši ukřižovali na virtuální Golgothě, právě trilogie stála za tím, že se zvedla nová vlna tolkienofilství a vyzdvihování do nebes.Možná je to lehce ssobecké, ale osobně synátora už delší dobu nemusím a doufám, že při soudním procesu o který tolik stojí spláče nad výdělkem.

Hodnocení filmů uplynulého týdne

35 panáků rumu - 60%
+ příjemná atmosféra, dobré herecké výkony, podobných snímků je v distribuci málo
- rozvleklé, bez gradace

Hranice ovládání - 80%
+ formálně perfektní, nutí diváka k přemýšlení, slušná porce hvězd
- divácky náročné, prostředek ztrácí tempo a atraktivitu, pokud nepřistoupíte na Jarmuschovu hru, nudíte se

Proroctví - 50%
+ Proyasovy vynikající momenty, hororová atmosféra, Rose Byrne
- plné klišé, triky občas sálají laciností (zvlášť digitální plamety, Nicholas Cage

Harry Potter a Princ dvojí krve - 70%
+ Yates umí točit, většina aktérů umí hrát a ti, kteří moc ne to zdatně maskují, rozmáchlé akční scény drží hutnou atmosféru
- občas příliš ukecané, nevhodná volba scén z knihy (některé jsou zbytečné, jiné chybí), Radcliffe začíná být nejslabším článkem

Vdaná snoubenka - 50%
+ neurazí, nenadchne, milovníci romatiky si užiijí přijemnou hodinku a půl
- neurazí, nenadchne, milovníci romantiky s nábojem se zřejmě ukoušou nudou

Zastav se a nepřežiješ 2 - 60%
+ šílené, nepříčetné, nekorektní, Statham pořád jede
- možná až moc šílené, nepříčetné a nekorektní, bez ukotvení v realitě, jak to zvládla jednička, už to není tak vtipné

Harry Potter a Princ dvojí krve třetí v návštěvnosti

Velmi očekávaný (ostatně jako každý film s Harry Potterem) šestý díl dobrodružství mladého kouzelníka se ve středu (mluvíme o americkém trhu) vrhl do boje o dolary... a vyšel z toho velmi dobře.  Pokud jde o půlnoční premiéry, stal se s vydělanými 22,2 miliony dolarů historickou jedničkou. V celkovém středečním hodnocení je ovšem "až" třetí v historických žebříčcích - za Transformers: Pomstou poražených a Temným rytířem. Výdělek Pottera a Prince dvojí krve tedy činí za první den 58,4 miliony dolarů (Transformers 2 měli 62 milionů a Temný rytíř 67, 2 milionu). Můžeme tedy očekávat pořádnou finanční dávku do žil Warner Bros a můžeme konstatovat, že ačkoliv dětské fantasy již ustoupilo z popředí zájmu (viz finanční zklamání druhé Narnie a Zlatého kompasu), Harry Potter je značka, která drží svou kvalitu. 

Samotný film je standardním potterovským snímkem, který je o něco ukcanější než předchozí a skalní fanoušci v něm asi najdou několik věcí, jež je rozohní - lépe řečeno je ve filmu nenajdou. I tak ale Yates doručil zábavný kousek, který vyniká hlavně akčními scénami a naopak klopýtá ve vztahovýmch propletencích. Vzhledem k tomu kolik materiálu skončilo na podlaze střižny se pak už nedá divit, že poslední díl bude rozdělen na dva filmy. Finančí stránka je sice až na prvním místě, ale už tady je vše vykostěné na tolerovatelnou mez.

Harry Potter a Princ dvojí krve - 70%
(recenzi a ne jen několik vět si přečtěte v MF Plus, která teprve vyjde)

Proroctví - 50%

Alexe Proyase mám rád. Vrána, Smrtihlav i Já, robot patří mezi mé oblíbené filmy, ten chlapík prostě točit umí. Jenže Proroctví ukazuje, že k tomu musí mít dostatečný scénář a také herce. Proroctví nemá prakticky ani jedno. Zápletka je jednoduchá a předvídatelná. Před padesáti lety zakopou děti jedné školy časovou kapsli do níž jedna opravdu strašidelná holčička přidá i sérii čísel. Po půlstoletí je kapsle vyzdvižena a jeden z rodičů, který se nevyrovnal se ztrátou manželky a vlasů (Nicholas Cage) zjistí, že ta divná čísla označují data katastrof a počet mrtvých. A tři data ještě zbývají...

Slabina filmu je jasná - Cage. Ačkoliv jsem patříval mezi fandy tohoto herce, to, co předvádí poslední roky nemá obdoby. Jako by úplně zapomněl hrát, postavy se podobají jedna druhé a pokusy o seriozní herectví vyznívají směšně. Stejně tak je tomu tady. Tento handicap by mohl kompenzovat scénář, ale ten je neobratný, repliky často falešně patetické a tak to co zbývá je artmosféra a Proyas, který se snažil za málo peněz zahrát hodně muziky.

A nutno říct, že občas fakt zahrál. Jedničky a nuly sice z mnoha scén čouhají, ale i tak Proyas zvládá perfektní sekvence jako je pád letadla nebo roztomile morbidní záběr z kabiny metra, která ve své nekontrolované cestě rozšmelcovává nebohé cestující. Navíc se ukazuje, že by proyas měl konečně natočit horror. Některé scény s podivnými postavami jsou opravdu děsivé. . Ač ve filmu hraje Cage a zní směšně, občas byly pocity hodně nepříjemné a to ne z důvodu jeho neherectví. Jinak je ale tenhle film otravný. Svou předvídatelností, stovkou klišé a tím, že víte, že za dva dny na něj ani nevzpomenete. Snad jen na ty děsivé chlapíky. Jenže když je z dvou hodin opravdu dobrá sotva třetina...

Trailer: Protektor

Tak tohle je překvapení a přiznám se, že pro mne nepříliš příjemné. Od Protektora jsem si sliboval mnohé, ale zbrusu nový trailer některé mé představy boří. Možná je to příliš odlehčeným tónem upoutávky, ale zatím se Marku Najbrtovi (Mistři) nepodařilo vtisknout hutnou atmosféru Protektorátu, který ohrožuje mladý pár. Na druhou stranu ale po dalším zhlédnutí člověk zjistí, že většinu negativního dojmu vytváří nepříliš vhodně zvolená hudba a pitomé prostřihy s textem. Protektor stále zůstává v kolonce nejočekávanějších českých filmů. Jen už budu muset být více obezřetný.

Mírný Bruno pro teenagery!

Absurdita znovu útočí. Bruno je film zcela jistě neslušný, tvrdý a pro děti nevhodný. Jenže pro jeho nepřístupnost si mnoho adolescentů stěžuje na to, že jsou ochuzeni o popkulturní zážitek. Nu a protože Universal už vidí další haldy liber a eur, zvažuje po několika testech nasazení speciální verze pro Velkou Británii a Irsko, která bude mít označení PG-13. Což znamená, že Bruno asi přijde o drtivou většinu humorného materiálu.
Zbývá doufat v jediné. Že se tak nestane, protože by se mohla vyvinout celá distribuce "mírnějších filmů" s odlišným střihem. I když na druhou stranu, nebylo by to lepší než násilné sestříhávání nevhodných scén, aby bylo dosaženo nižěího ratingu? Přitom ale 300: Bitva u Thermopyl či Watchmen potvrdili, že i R dokáže nadělat hromady peněz.

Zelená lampa Reynolds

Tak tohle je překvapivé. Jméno Ryana Reynoldse bylo v poslední době skloňováno především v souvislosti se spin-offem Deadpool do nějž je podle všeho Reynolds zažraný. Jenže ouha, najednou je odhaleno, že si Reynolds zahraje Green Lanterna. Sice je to přestup do jiné comicsové stáje, ale naděje na Deadpoola to značně snižuje. V dnešní době totiž nikdo nestojí o to, aby jeho vlajková loď střílela jednou za něj, jednou za konkurenci a aby si ji lidé zafixovali v jedné roli a pak zase jiné. Reynolds sice Deadpoola už hrál ve Wolverinovi, ale to byla rolička malá. A upřímně, mnohem raději bych viděl "merc with mouth" než zelenkavého šaška. To už by byl pro Reynoldse ze stáje DC vhodnější Hitman.

Bilancování - část 2/2

Nu, k hlavním cenám se nemá cenu příliš vyjadřovat, protože soutěžní sekci jsem letos nepokryl. Potěšilo uznání pro kvalitních Dvacet, nepotěšilo ocenění podle mne silně průměrného Anděla u moře. A to v obou kategoriích. Belgický film si vzal to nejhorší, že svého valonského dědictví a napodobuje všechny francouzské filmové přehmaty poslední doby. 

Při přenosu ale potěšilo dobře zvládnuté vzpomínkové pásmo (MFFKV pomalu ale jistě přebírá statut Českého lva) a sice dlouhý, ale dobře sestříhaný portrét Johna Malkoviche. Nicméně chybět by mohly znělky (zvláště ty rok staré) a nahradit by je mohly ukázky i z vítezných filmů z jiných kategorií. 

Mé osobní ohodnocení:

Nejlepší filmy - Hezké vesnice, hezky hoří, Široce otevřené oči, Trosky
Nejlepší dokument - Muezzin
Nejlepší kraťas - To je ona
Největší zklamání - Žízeň (což neznamená, že je to špatný film)

Je čas čtyřiačtyřicítku uzavřít a doufat, že za rok znovu ve Varech na filmech. Nakonec jsme jich letos stihli 32.

A teď už za tradičnějšími filmovými událostmi... víte, že vyšly trailery na 9, Jennifer´s Body... tak zítra.

Bilancování - část 1/2

Takže můžeme podtrhnout, sečíst a po večerním ceremoniálu ještě doplnit.

Plusy:
- předprodej přes internet
- ohrádky a zábrany, které jasně označují místa, kde čekat na Festivalpassové vpuštění
- počet sálů se nezmenšil
- palačinky stále fungují
- Pořád jsou to filmové Vary

Mínusy:
- počet sálů se nezvětšil...
- ... takže první tři dny byla situace kolem lístků naprosto zoufalá a nezvládnutá
- letošek patřil mezi ty slabší ročníky, jen těžko se hledala skutečná srdcovka
- v hlasování Deníku Právo se asi dobře umístí Líbáš jako bůh (???? proč ????)
- klimatizace v Richmondu opakovaně i v třicítkách vykouzlila něco lehce nad deset stupňů, kolik z nás to odneslo?
- nedostatečné žánrové spektrum (proporcionálně, dva akční a dva válečné filmy nic nezachrání)
- nedostatečné spektrum z hlediska zastoupení zemí - Kde je Afrika?

A teď jen počkat kdo a co vyhraje? Zatímco Soutěž jsem letos až na dva kousky ignoroval (loni kvůli práci všechny, to byl nášup...), z dokumentů jsme kupodivu zvládli dvě třetiny a osobně lobbuji za Muezzina.

Krasíva děvočka?

V nejlepším je třeba přestat a protože zdraví, busy a konstelace filmů chtěly (Piráty na vlnách jsem již viděl a podruhé je brzy), směr "postel doma" byl nabrán. Jen by mne zajímalo proč nejde v centru Varů sehnat pořádná Wi-Fi síť...

Ale filmový finiš stál za to.
Izraelské Široce otevřené oči (Ejnam Fukot) věnující se homosexualitě v ortodoxní komunitě v Jeruzalémě příjemně překvapily. Civilní snímek se snaží být hlavně o lidské části víry a jejích výzvách a patří mezi to rozhodně lepší v tomto ročníku.

Vynikající byla série krátkých filmů vybraných z pražského kraťasového festivalu. Takže jsem konečně viděl (výbornou) Bábu a ještě lepší To je ona. Situace - žena rodí a zároveň komentuje nadcházející události, tedy hlavně fakt, že dvacet let jí muže odloudí dívka, která si nyní teprve hraje s panenkami. Vtipné, skvěle natočené a s onou nepopsatelnou jiskrou.

A finále byla ruská pecka kladivem do hlavy jménem Všichni umřou, jenom já ne. Tři čtrnáctileté kamarádky a chystaná diskotéka ve škole by se dala nejlépe popsat jako "Hardcore Pusinky ze základní školy". Obraz dětí v ruské společnosti nevypadá přitažený za vlasy, ostatně jistě to nějak podobně někde funguje i u nás a ta syrovost s důrazem na detail, který poměrně přesně odpovídá momentálnímu objektu zájmu aktérů scény, to stojí za vidění.

Dynamit, dynamit, udělá bum...

Společně s narůstajícím nachlaazením se snižuje lidská schopnost psát delší příspěvky. Tak jen zkratkovitě.

Černej dynamit je velmi zábavná parodie, která má sice hlušší místa, ale dostal jsem chuť znovu si pustit nějaký blaxploatation film. Občas je zatraceně vtipná, výjimečně ale připomíná pozdní tápání bratří Zuckerů. Ale fakt jen výjimečně.

Turecké duo Hayat var a Nesprávný růženec sice na věc šlo zdánlivě stejným stylem, ale kromě důrazu na roztěkanou kameru a spíše nonverbální komunikaci hrdinů jde o filmy odlišné. Zatímco první jmenovaný se ve své autenticitě a nemluvnosti utopí, ten druhý jej dovede do zdárného finiše. Takže čtrnáctiletá dívka prohrála s citlivým vztahem nesmělého muezína a katolické (skoro)sestry.

Jinak lidí je zde méně a méně, čemuž hutně napomáhá stále nevyzpytatelnější a hnusnější počasí. Občas se to projeví i menší bitkou v sále, což se stalo právě na Černém dynamitovi, kdy nastal klasický spor "mám lístek ale jdu pozdě" a vyústil v menší strkanici. 

Chystaná Kawasakiho růže

Nový film režiséra Hřebejka a scenáristy Jarchovského vypadá, že naruší sérii sociálních dramedií. Ačkoliv mám k tvorbě obou jmenovaných pánů velké připomínky, uvedená pětiminutovka vypadá velmi nadějně. Příběh by měl být komorní a bez příměsi jakéhokoliv humoru. Osvěžující je také obsazení, nejvíce si můžeme slibovat od Dany Kolářové, Lenky Vlasákové a po dlouhé době zase padoušského Ladislava Chudíka. Že by po letech zase dobrý Hřebejk?

Marek Taclík má talent... Švehlík taky

V rámci Rozhovorů naživo proběhl rozhovor se dvěma českými herci, kteří jsou právě "v kurzu", Markem Taclíkem a Davidem Švehlíkem (dlouho mi trvalo než jsem pochopil proč se jim říká "leeks"...to vedení). Rozhovor sice trochu trpěl nedostatkem novinářů (většina sledovala Malkoviche, který byl o něco sdílnější než loni odtažitý De Niro), ale komorní atmosféra to také nebyla.

Oba hercí se znají a jsou kamarádi, což bylo vidět. Stejně tak bylo vidět, že Taclík je ten výřečnější ("já buď hraju debily a nebo policajty") a Švehlík málomluvnější ("hmmmm... - několik vteřin ticha - noooo"). Každopádně prozradili, že do TV se chystá druhá řada Kriminálky Anděl, dalším jejich projektem je životopisný televizní film o Karlu Havlíčku Borovském (Borovský - Švehlík, udavač - Taclík) a Taclík hrál jediného prince a "ta pohádka byla sračka". Vyptával se primárně Jan Dědek a nutno říci, že svižně a příjemně, nijak na sebe nestrhával pozornost. Škoda, že propagace této sympatické akce není větší.

Bylo líp?

Ve čtvrtek už se dá bilancovat. 

A člověk se zase zamýšlí, jestli všechno vidí růžovýma brýlema vzpomínek a nebo je letoše zase o něco...ne horší, ale méně výjimečný. Když totiž pomimene filmy, které jdou do běžné distribuce (a já považuji za hřích jít na ně, když mohu vidět něco, co už zřejmě nikdy neuvidím) jako Wrestler či Antikrist, chybí tu nějaká čistá srdcovka.

Když se podívám po minulých ročnících, chybí mi Bez slitování, Ten pravý ať vejde, FC Venus, Musa... prostě něco co ve mě zadrnká na tu pravou strunu a nechá mne v sedadle rozechvělého s konkrétní scénou vypálenou do mozku. Ne, že by Trosky, Hezké vesnice hezky hoří či Muezzin nebyly zatraceně dobrými filmy, ale... možná vše vidím jako každý "předtím bylo líp".

Nicméně zcela jasný je úbytek akčních filmů a komedie bez příměsi žánru. Což je chyba. Akční film přece není nefestivalovým žánrem stejně jako nenáročná komedie bez aspirace na hlubší poselství. Je skoro až absurdní, že pak skoro jediným zástupcem je stupidní Líbáš jako bůh.

A tak apelujme na větší žánrovou svobodu festivalových snímků. 

Trosky festivalu

Když pominu, že na mne někdo prsknul zlého bacila čímž mi znepříjemnil sledování filmů, na festival udeřily chladné časy. A to tak chladné, že se unese i bunda a dny by na podzim byly označeny jako chladné. To se projevilo i na počtu návštěvníků, odpoledne šly sehnat lístky na dobré dny druhý den a při čekání na jeden izraelský krátký film stáli na Festival Pass jen tři lidé.

Oním filmem byl Mergav Mugan aneb svatba v bunkru. Padesátiminutová hříčka je sice mile lidská, ale naprosto ničím nepřekvapí. Mimochodem instruování konferenciérem, aby lidé spustili "spontánní" standing ovations začíná být otravné.

Jedním z nejlepších letošních filmů jsou korejské Trosky, příběh pouličního bijce a vymahače dluhů, který osloví hlavně syrovostí, které kontrastuje s občas uhlazenými gangstery korejských filmů. 

Dvojice dokumentů Ti, kteří zůstali a Boží zásah jsou typickým případem filmu, který neurazí a ani nenadchne. Nicméně první jmenovaný vede alespoň snahou o zpracování originálního tématu "těch, kteří zůstali", tedy rodin emigrantů, kteří odešli za prací do USA. V božím zásahu bleskem se film utápí v uměleckých záběrech, které jen ředí výpovědi pozůstalých obětí.

A kabel mi ohryzává kočka.

Sexy

Na Vary udeřily mrazy. Ti z nás, kteří to neodhadli se nyní klepou zimou a proklínají. Včerejšek byl ale filmově plodný.

Kupříkladu Etiopsko-německý Teza sice trvá festivalově nelidské dve hodiny dvacet minutt, ale rozhodně za onen čas stojí. Zpočátku se film tváří až moc impresionisticky, ale když se rozjede dějová linie s tématem etiopské revoluce a občanské války, imprese dostává i hutný "vnitřek".

Ten sice má i belgický Anděl u moře, leč... Téma syna, kterému nepříčerný otec oznámí, že se zabije je sice zajímavé, ale zpracováním taktéž zabité. Bohužel vás ve filmu ser...iritují všechny postavy a jeho rozkecanost a snaha o umělecký dojem po čase spíše nudí. Mimochodem kdyby se otec zabil hned první noc jak slíbil, asi by bylo na světě lépe.

Trojice dokumentárních kraťasů Noční lekce, Starý blázen pohnul horou a Než to začne bolet vás naučí vážit si své práce, klubu a tchýně. Té zvláště. A Sexykiller zase přítelkyně. Tahle španělská hříčka jde nejlépe označit souslovím "zábavná blbost! Parodie na vyvražďovačky v pohodě překonává všechny Scary Movie a je typickým filmem pro niční projekci.

Sesadí někdo sumisty?

Divácká cena deníku Právo každým rokem budí emoce, ať už kladné (souhlasíme) nebo záporné (nesouhlasíme, určitě je za tím spiknutí!). Letošek nebude jiný a my už můžeme sledovat první boje, ač je festival v polovině.

Šokem po prvních dvou dnech bylo páté a v jednu chvíli druhé místo mizerné české komedie Líbáš jako bůh. Naštěstí další den už nastoupila kavalerie a zničila výsledky, které nastolili hlavně víkendoví, primárně "ne-až-tak-festivaloví" návštěvníci. Nyní se na prvním místě suverénně drží izraelská komedie Na velikosti záleží, která má neuvěřitelný průměr 1,09 a jen velmi obtížně ji někdo trumfne. Dnes musel druhé místo přepustit vynikající Wrestler Dívce z titulní strany, filmu z roku 1944, velké to klasice.

Ale kdo ví, třeba se jako před lety na poslední chvíli vynoří zase nějaký uplakaný velbloud a vytře všem zrak...

Žízeň, ajajajaj

Úterý bylo nabité a navíc nikde v lokacích Wi-Fi. Nicméně kvarteto filmů je solidní zářez.

Íránských Dvacet jsou filmem s velmi pomalým plynutím děje, která ale právě díky tomu nabízí hluboký vhled do místní společnosti. A ač by občasné zrychlení neškodilo, nejde o film z nějž by se odcházelo.

Tempo naopak nechybělo uhrančivému snímku Hezké vesnice, hezky hoří. Zasazen do období války v Bosně se zprvu zaměřuje na vztah dvou přátel, Srba a muslima (Bosňáka), aby posléze přešel v poloválečný film skupiny Srbů, kteří jsou uzavřeni v dole a obklíčeni přesilou. Nekonají se ale žádné heroické činy, nad hrdiny spíše pocítíte zhnusení, stejně jako nad celou občanskou válkou. Občas mírně šílený pohled evokující (lehce) Kusturicu dává vzniknout syrovému dílu a zatím jednomu z nejlepších varských filmů.

Mnohem oddechovější jsou "ruská Šakalí léta" alias Páskové. Pobaví hlavně příznivce muzikálových výstupů a uvlněnějšího humoru, nicméně kdoví proč, moc za srdce mne nechytl.

Osobně pro mne byla největším zklamáním Žízeň Park Chan-wooka. Ačkoliv příběh katolického kněze-upíra není špatný a rozhodně patří k  tomu lepšímu co zde jde vidět, úrovně režisérovy Trilogie pomsty nedosahuje. Navíc je občas rušivé publikum, které se domnívá, že se na půlnoční projekci musí smát pořád - a to i když se zrovna neděje nic vtipného. 

Zábrany a zábrany

Čekat před velkým sálem je horor. Toto je hodně osobní příspěvek, ale nejlépe dokumentuje tristní situaci před sály. Před sál byly aplikovány kovové zábrany, které měly řídit směr davu. Jenže uvnitř bludišťátka jsou jen provazová zábradlí a to je kámen úrazu. Dvacet minut před koncem čekání na Černý dynamit nemalý počet návštěvníků tyto provazy podběhl a předběhl ostatní. Jak to viděli ti, podběhli také další zábrny a následný davový efekt všechny zábrany včetně kovových posunul.
Jenže lid se tlačil dál a zábrany se staly nebezpečnými. Jedné dívce se zachytila noha o provaz na zemi a dav ji táhl dál, zatímco noha ne a ne pustit. Ve chvíli kdy dav mou snoubenku narazil ještě s jednou dívkou na kovou zábranu, která se stala klecí, v posledním návalu vzteku jsem zábrany rozpojil a raději odešel než mít nohu na cucky a riskovat, že se něco stane. Protože situace volala po nějaké tragédii.
Nicméně na moji stížnost šéfovi festivalové ostrahy se alespoň situace začala řešit a když nebyli diváci schopní postupovat pomalu, vpouštění skončilo. Ač se vám asi budu zdát jako nelida, vězte, že šlo o život. Lidé menší postavy, kteří by byli naraženi na vnitřní konstrukce by snadno mohli získat nepěkný suvenýr z Varů. Když je to jen dav, jde se udržet "na hladině", ale když jsou tu kovové objekty, hrozí zranění Jedna slečna odkulhala za námi.

Řešení? Staff MUSÍ koordinovat řazení alespoň půl hodiny před představením. To, že začne vykřikovat "netlačte se, nebo vás nepustíme" až poté co jssou všechny zábrany strženy a posunuty je s křížkem po funuse.

Nakonec mne potěšil jen jeden Brit, který mou snahu ocenil nadšeným křikem "I love you man! Fok them!"

Takže aby bylo jasné - staff z Velkého sálu situaci nezvládl, přivolaný příslušník bezpečnosti pro Termal ano. Zastavit ten dav byla jediná možnost.

Apeloval bych na inteligenci lidí, ale to by bylo marné...

Muezín vs Anas - KO v druhém kole

Panasonic byl dnes (opět) nacpán k prasknutí, což je v deset ráno překvapivé. Kdo by čekal takovou bitvu o korejský film jménem Paní ředkvička? Nicméně ti, kteří se na film dostali nelitovali. Příjemná, lehce ujetá komedie s okouzlujícím triem (kvartetem?) hrdinek. Ženy, které rudnou jsou v kurzu. Druhou projekci nepropásněte!

Velmi dobrým filmem je i dokument Muezzin věnující se soutěži těchto profesionálních "svolávačů" k  modlitbě. Situována do Istanbulu nabízí velmi niterným pohledem do života těchto zpěváků. Mimochodem pokud vám přijde, že jsou všichni aktéři děsní sebežeři, nemýlíte se.

Režisér sám mi mile uvolněně (ať žijí diskuse mimo promítací sál) sdělil, že celý film natočil jen proto, že jej muezíni fascinují a má rád různé tváře islámu. A není muslim. Hlavní protagonista, imám a muezín v jednom působil poněkud odměřeněji (nevím proč mi připomínal mého učitele arabštiny, je to přece Turek) a navíc  byl závislý na překladu z turečtiny do angličtiny. Každopádně vězte, že svlolávat k modlitbě v Modré mešitě je hodně prestižní věc. A od filmu nečekejte nudu, je natočen svižně, svěže a zvládá servírovat informace nenuceně. Kéž by bylo víc takových dokumentů.

....protože Anas - indický film je otřesnou ukázkou toho jak podobné filmy nedělat. Film, který se holedbal přiblížením životní situace Palestinců a snahou o detailní vhled do života titulnío hrdiny je dvouhodinovou absurdní masturbací v níž je nejzajímavější hlavní hrdina - alkoholik, který se vyskytuje v hejnu nesourodých obrazů a citací, které z nějakého důvodu přišly španělskému režisérovi zajímavé. Nejsou. Informační hodnota nulová a Palestinci by měli tvůrce umlátit. Konečným obrazen totiž je, že jsou vychlastanými dementy, kteří neví co je za nejbližším kopcem... jak orientalisticcké, jak pitomé a hlavně - jak nudné.

Informace a deformace

Chcete zpravodajství z Varů? Sáhněte po festivalovém deníku! Kromě toho, že je redakce sympatická (ahoj!), poskytují komplexní a zajímavé informace. Na rozdíl od konkurence. Kupříkladu Seznamové Novinky jsou na tom ještě dobře a i když nejsou zrovna orgiemi obecnějšího rozhledu, je vidět, že redaktoři zde pobíhají a přirozeně nestíhají. Ale když zapni iDnes, jsem poněkud překvapen. Sem tam něco o filmu, ale spíše bulvárnějšího ražení (kde , kdy a jaká celebrita udělala něco). A pak hodnocení večírků. Vynechám anglickou třípísmennou zkratku a použiji prosté "Ke?" Ne, že bych měl něco proti metodě "carpe diem a sežer co můžeš", ale aby takřka polovinu informací z MFFKV tvořila (rádoby)humorná reportážní činnost z toho, co pojídá vrstva privilegovaných z privilegovaných? Člověka pak napadá "bodejť by někdo řešil situace s lístky, když je na filmech neuvidíte".

Ale to by nebylo fér, akce z rezervací před festivalem byla chvályhodnou snahou poskytnout lístky i těm, kdo přijedou na víkend. Jen prosím už žádné kulinářské informace, v Paříží pak tahali vynález pana Guillotina.

Sumó!

MFFKV zná svého prvního diváckého favorita, je jím izraelská komedie Na velikosti záleží o tom, jak se smířit se sebou samým a naučit se zápasit v sumo. Příjemně lidský a lidsky humorný příběh netlačí na pilu a rozhodně vám zmenší komplexy z případné nadváhy. Dlouhý potlesk a dlouhá beseda vyvážily fakt, že kdo se chtěl dostat na film bez lístku, měl jistotu jen když byl na místě dvě hodiny před začátkem filmu.

Situace s lístky je poměrně zoufalá, žádný z pamětníků nevzpomíná kdy viděl takové hrozny lidí čekajících s Festival Passem. MFFKV nutně potřebuje přidat projekce a nebo spíš celé sály, protože současná situace je neudržitelná.

Mimochodem krize asi dorazila do zákulisí festivalu. Aby byla v hotelu Termal nahrazena tekutá mýdla pevnými v zavěšené síťce, to už je na třetí tisíciletí trochu moc. Hygiena pak rozhodně není na prvním místě. 

And the Oscar goes to...

Na vyhlášování cen je trochu brzo, ale stejně pár věcí, které si zaslouží ocenění.

- Režisérka Fu Ťien Ju za svou roztomilou nervozitu a upřímné věty při besedě k jejímu snímku Tam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Ten je sice poněkud rooooozvlááááčný a dloooouhý, ale v zásadě je jeho základní myšlenka sympatická.

- Neznámá slečna, která se pokusila předběhnout celou řadu diváků čekajících na vpuštění na Festival Passy s tím, že  "ona tu taky čeká dlouho a tak by snad mohla přede všemi".

- Jiná slečna za požadavek "halušky bez masa". Nebohá obsluha skutečně kousky uzeného vybírala.

A kde je Afrika?

Pokud se podíváme na národnostní složení filmů, musí vyvstat tato otázka. Africká kinematgrafie je každým rokem na festivalu méně a méně zastoupena. Pokud loňský ročník znamenal minimum filmů z oblasti Blízkého východu, pak 44. ročník je apokalypsou pro africké filmy v ČR (jeden film z Etiopie a jeden z Tunisu prostě nejsou dostačující). Přitom se rozhodně nedá říci, že by Afrika (i a zvláště subsaharská) měla málo snímků, které by vypovídaly o místní pop-kultuře. Nollywood snad mluví sám za sebe.

MFFKV se začíná dostávat do slepé uličky specializací na omezený prostor světové kinematografie. Z asiee táhne již jen Jižní Korea a chvályhodně letos Japonsko, Blízký východ letos razí pouze Izrael a je urážkou bohaté íránské kinematografie uvést pouze dva snímky. Jižní Amerika je oproti době před cca čtyřmi roky také zastoupena méně a samozřejmě... Kde je Afrika? Protože jestli si diváci něčeho na MFFKV cenili, byla to právě tato filmová multikulturalita.

Déšť a pláč

Mraky vrací úder. Kapky deště se mísí s pláčem nově příchozích, kteří nemají zkušenosti a probírají se do festivalové reality.

"Nejsou lístky na dnešek?? Cože ani na zítřek??? A co tu jako mám dělat?"

Budiž dáno nebohým praocvníkům u kas k dobru, že na stále se opakující otázky odpovídají trpělivě, nechávají na sebe frustrované návštěvníky pořvávat a občas utrousí i radu ohledně Last Minute. Nebo je za tím jen znavená apatie?

Každopádně třídenní víkend se projevuje na zcela zoufalé situaci u menších sálů v Termalu.  Zatímco loni nebyl na menší filmy problém se dostat na Festival Pass, letos je i příchod hodinu před nedostačující. Sbohem německé drama Distanz, tohle vystát nešlo. Pikantní je, že nedostatek lístků pociťují tentokrát i novináři a občas dokonce i držitelé Film Industry akreditací.

Řekni, kde ty lístky jsou, co se s nimi mohlo stáááát...?

44. MFFKV - den druhý

Nakonec zvítězilo Slunce, což vyústilo v poměrně otravná vedra. Zkušený návštěvník může hádat, zda zase nepraskne Espace D´Orleans. 

Každopádně tradiční psychopacie ranního shánění lístků skrz SMS ani letos nemizí. Rozdíl deseti sekund znamená mít/ nemít. Předprodej začíná v 7:00 a nepočítejte s tím, že v 7:01 seženete cokoliv co není ve velkém sále. A ani tak asi ne.

Nově příchozí jsou stále fascinováni Mamkou a taťkou, nicméně ti, kteří na tomto drsném hororu byli o něm příliš nemluví. Dalšími favority víkendu jsou Black Dynamite, podle všeho zábavná akční parodie a Na velikosti záleží, příběh izraelských sumistů.

Velké zklamání prožily davy natěšené na Johna Malkoviche a Antonia Banderase. Nikdo totiž příliš neroztruboval, že dorazí až v průběhu festivalu. Je to logické, nikdo by nečekal v natlačeném davu na příjezd místních celebrit a rádobycelebrit (kdo by se chlubil tím, že viděl ex-preemiéra Topolánka?). Příznačným tedy byl dav, který ještě hodinu po katičkém zahájení očekával příjezd někoho opravdu slavného a nešťastný příslušník staffu, který jim nemohl nijak ulevit v očekávání, protože nevěděl nic.

Letos přibyly další dvě festivalové znělky v nichž účinkuje hlavní cena. Hrdinou první je Jiří menzel v ostřesledovanovlakové etudě o dívčím zadečku a v druhé doslova akční Andy Garica ve zřejmě dosud nejdelší znělce. 

Poněkud diskutabilním je ovšem programové rozdělení filmů v harmonogramu dne. Často se překrývají napříč celým festivalem stejná témata či země původu a tak se občas stane, že pokud nemáte chuť na jeden žánr, máte čtyři hodiny volna popřípadě nevíte kam dřív skočit a co obětovat.

První varský den MFFKV No.44 startuje

Jako každý rok přišel vrchol české festivalové sezony, áčkový festoval v Karlových Varech.
Čím je pozoruhodný a co se stihlo v prvních dnech udát?

Předprodej přes internet zahájený téměř týden předem fungoval, tedy alespoň ve smyslu, že se lístky rozebraly. Přesněji řečeno, pryč byly za čtyři hodiny. Přetlaku na film to příliš nepomohlo, některé filmy byly vyprodány už ve čtvrtek, což je poněkud nezvyklé.

Nicméně zatím Vary festivalovými fanoušky nepřetákají, hlavní vlna se čeká až v sobotu. To ovšem nevylučuje, aby na několik pátečních projekcí stály pořádné fronty. Táhl islandský dramatický film s příměsí humoru Svatba za bílé noci (doporučuji, byť vás některé postavy vytočí k nepříčetnosti) a pak první zvláštní úkaz letoška, britský horror Mamka a taťka. Ten se pravděpodobně zapíše do historie letošního ročníku jako film s největším úbytkem diváků v průběhu promítání. Většina očekávala klasický slasher v němž dívka prchá domem před psychopatickými rodiči, ale chyba lávky. Mamka a taťka jdou ve stopách Hostelu a místo akce sázejí na explicitní ukázky násilí. Probodávání kůže jehlami a podobné chuťovky velmi rychle množství hororu chtivých diváků odradily. Násilí bez napětí tak docela nefunguje,

Pokud někdo nemá chuť na vraždění, půlnoční filmy nabízejí i jiné žánry. A kdo je na starší filmy, určitě by neměl minout druhou projekci Remeber My Name s vynikajícím Anthony Perkinsem. Na DVD nesehnatelný film si každého diváka zaslouží.

Nad vary už se jinak vystřídalo slunce i dešťové mraky a je jen otázkou, který živel v sobotu zvítězí. Z umučených Varů, prozatím zdravím...