Když pominu, že na mne někdo prsknul zlého bacila čímž mi znepříjemnil sledování filmů, na festival udeřily chladné časy. A to tak chladné, že se unese i bunda a dny by na podzim byly označeny jako chladné. To se projevilo i na počtu návštěvníků, odpoledne šly sehnat lístky na dobré dny druhý den a při čekání na jeden izraelský krátký film stáli na Festival Pass jen tři lidé.
Oním filmem byl Mergav Mugan aneb svatba v bunkru. Padesátiminutová hříčka je sice mile lidská, ale naprosto ničím nepřekvapí. Mimochodem instruování konferenciérem, aby lidé spustili "spontánní" standing ovations začíná být otravné.
Jedním z nejlepších letošních filmů jsou korejské Trosky, příběh pouličního bijce a vymahače dluhů, který osloví hlavně syrovostí, které kontrastuje s občas uhlazenými gangstery korejských filmů.
Dvojice dokumentů Ti, kteří zůstali a Boží zásah jsou typickým případem filmu, který neurazí a ani nenadchne. Nicméně první jmenovaný vede alespoň snahou o zpracování originálního tématu "těch, kteří zůstali", tedy rodin emigrantů, kteří odešli za prací do USA. V božím zásahu bleskem se film utápí v uměleckých záběrech, které jen ředí výpovědi pozůstalých obětí.
A kabel mi ohryzává kočka.
Žádné komentáře:
Okomentovat