Ve čtvrtek už se dá bilancovat. A člověk se zase zamýšlí, jestli všechno vidí růžovýma brýlema vzpomínek a nebo je letoše zase o něco...ne horší, ale méně výjimečný. Když totiž pomimene filmy, které jdou do běžné distribuce (a já považuji za hřích jít na ně, když mohu vidět něco, co už zřejmě nikdy neuvidím) jako Wrestler či Antikrist, chybí tu nějaká čistá srdcovka.
Když se podívám po minulých ročnících, chybí mi Bez slitování, Ten pravý ať vejde, FC Venus, Musa... prostě něco co ve mě zadrnká na tu pravou strunu a nechá mne v sedadle rozechvělého s konkrétní scénou vypálenou do mozku. Ne, že by Trosky, Hezké vesnice hezky hoří či Muezzin nebyly zatraceně dobrými filmy, ale... možná vše vidím jako každý "předtím bylo líp".
Nicméně zcela jasný je úbytek akčních filmů a komedie bez příměsi žánru. Což je chyba. Akční film přece není nefestivalovým žánrem stejně jako nenáročná komedie bez aspirace na hlubší poselství. Je skoro až absurdní, že pak skoro jediným zástupcem je stupidní Líbáš jako bůh.
A tak apelujme na větší žánrovou svobodu festivalových snímků.

Žádné komentáře:
Okomentovat