Alexe Proyase mám rád. Vrána, Smrtihlav i Já, robot patří mezi mé oblíbené filmy, ten chlapík prostě točit umí. Jenže Proroctví ukazuje, že k tomu musí mít dostatečný scénář a také herce. Proroctví nemá prakticky ani jedno. Zápletka je jednoduchá a předvídatelná. Před padesáti lety zakopou děti jedné školy časovou kapsli do níž jedna opravdu strašidelná holčička přidá i sérii čísel. Po půlstoletí je kapsle vyzdvižena a jeden z rodičů, který se nevyrovnal se ztrátou manželky a vlasů (Nicholas Cage) zjistí, že ta divná čísla označují data katastrof a počet mrtvých. A tři data ještě zbývají...Slabina filmu je jasná - Cage. Ačkoliv jsem patříval mezi fandy tohoto herce, to, co předvádí poslední roky nemá obdoby. Jako by úplně zapomněl hrát, postavy se podobají jedna druhé a pokusy o seriozní herectví vyznívají směšně. Stejně tak je tomu tady. Tento handicap by mohl kompenzovat scénář, ale ten je neobratný, repliky často falešně patetické a tak to co zbývá je artmosféra a Proyas, který se snažil za málo peněz zahrát hodně muziky.
A nutno říct, že občas fakt zahrál. Jedničky a nuly sice z mnoha scén čouhají, ale i tak Proyas zvládá perfektní sekvence jako je pád letadla nebo roztomile morbidní záběr z kabiny metra, která ve své nekontrolované cestě rozšmelcovává nebohé cestující. Navíc se ukazuje, že by proyas měl konečně natočit horror. Některé scény s podivnými postavami jsou opravdu děsivé. . Ač ve filmu hraje Cage a zní směšně, občas byly pocity hodně nepříjemné a to ne z důvodu jeho neherectví. Jinak je ale tenhle film otravný. Svou předvídatelností, stovkou klišé a tím, že víte, že za dva dny na něj ani nevzpomenete. Snad jen na ty děsivé chlapíky. Jenže když je z dvou hodin opravdu dobrá sotva třetina...
Žádné komentáře:
Okomentovat