Žízeň, ajajajaj

Úterý bylo nabité a navíc nikde v lokacích Wi-Fi. Nicméně kvarteto filmů je solidní zářez.

Íránských Dvacet jsou filmem s velmi pomalým plynutím děje, která ale právě díky tomu nabízí hluboký vhled do místní společnosti. A ač by občasné zrychlení neškodilo, nejde o film z nějž by se odcházelo.

Tempo naopak nechybělo uhrančivému snímku Hezké vesnice, hezky hoří. Zasazen do období války v Bosně se zprvu zaměřuje na vztah dvou přátel, Srba a muslima (Bosňáka), aby posléze přešel v poloválečný film skupiny Srbů, kteří jsou uzavřeni v dole a obklíčeni přesilou. Nekonají se ale žádné heroické činy, nad hrdiny spíše pocítíte zhnusení, stejně jako nad celou občanskou válkou. Občas mírně šílený pohled evokující (lehce) Kusturicu dává vzniknout syrovému dílu a zatím jednomu z nejlepších varských filmů.

Mnohem oddechovější jsou "ruská Šakalí léta" alias Páskové. Pobaví hlavně příznivce muzikálových výstupů a uvlněnějšího humoru, nicméně kdoví proč, moc za srdce mne nechytl.

Osobně pro mne byla největším zklamáním Žízeň Park Chan-wooka. Ačkoliv příběh katolického kněze-upíra není špatný a rozhodně patří k  tomu lepšímu co zde jde vidět, úrovně režisérovy Trilogie pomsty nedosahuje. Navíc je občas rušivé publikum, které se domnívá, že se na půlnoční projekci musí smát pořád - a to i když se zrovna neděje nic vtipného.